zdraví včel

Na úvod slovo veterináře:

„Členům a sympatizantům spolku doporučuji průběžné sledování nákazové situace ne webu SVS nebo se informovat na okresních inspektorátech. Při prohlídkách věnovat zvýšenou pozornost příznakům onemocnění plodu i dospělých včel. Striktně dodržet nařízené veterinární opatření uvedená v Metodice kontroly zdraví či Mimořádné veterinární opatření v případě tlumení nebezpečných nákaz. Při aplikaci léčiv postupovat v souladu s příbalovou informací. O každé aplikaci léčiva provést záznam. Při podezření na výskyt nebezpečné nákazy ihned informovat SVS.“   MVDr. Ludvík Bělohlávek

Na zdravotní stránce včel se podepisuje kromě toho, jaká je dědičná informace (choulostivost/odolnost), také vliv prostředí, bohatost a druhová rozmanitost snůšky i lidský faktor. Mimo toho jsou včely i sociálními živočichy, takže v jejich chování a tím i v jejich zdravotní stránce, můžeme sledovat stresový faktor. Chceme-li tedy vykročit po cestě za super silnými a odolnými včelstvy, musíme vzít všechny tyto faktory v úvahu a snažit se po jejich harmonické vyváženosti.

Genetika
Pro dobrý rozvoj a zdárný výsledek našeho snažení je třeba dobrá genetická výbava. Tak, jako u domu je nezbytný hluboký a stabilní základ, tak obdobně je tomu i u chovu včel. Proto je třeba obezřetně zvážit výběr genetického materiálu a s jejich recenzemi a hodnocením být ostražití. I když je možné „všechno změnit“, některé věci jdou trošku složitěji, než se na první pohled zdá. A vezmeme-li v úvahu, že vše souvisí se vším, je třeba vidět vaše chovatelské kroky i v širších souvislostech. O těch si pohovoříme jindy, až budeme probírat detailněji křížení a šlechtitelskou činnost.

Vliv okolí
Pochopitelně, že se vašim včelkám bude líp dařit na odlehlé hájence v lesích, kde je nedaleko potok a louky a … bohatá pastva po celý rok, než někde, kde jak odkvete řepka, končí „legrace“ a začíná boj o přežití. Proto je třeba volit, při výběru stanoviště, zejména takové lokality, kde je zajištěn trvalý přísun zejména pylu, který je základním stavebním kamenem ve stravě včel a tím pádem i zdrojem jejich imunity. Bez pestré stravy a její každodenní dostupnosti, můžeme těžko dosáhnout dobrých výsledků.

Vliv industrializace a chemizace
Naše krajina je sice na první pohled méně kontaminována, než tomu bylo v osmdesátých letech minulého století, díky neúnavné snaze po zvyšování výkonnosti průmyslu a vyšších výnosech v zemědělství. Ale vznikají tu další hrozby, o nich tenkrát neměl nikdo ani zdání. Jedním z nich jsou pesticidy, které ve svých účincích převyšují účinky legendárního DDT v řádech tisícinásobků. A další … neonikotinoidy, lahůdka! Takže včela nemá na růžích ustláno a je třeba při výběru místa i při sledování intenzivního zemědělství mít na zřeteli, že hrozba otravy může přijím i velmi náhle. Je to vliv, který lze jen těžko eliminovat, ale i to patří k dobrému včelaři – pozorovací talent a schopnost předvídat.

„Védé“ aneb Varroa destructor
Dnes už mýtický tvor, na kterého je shazováno vlastně cokoli, co se „běžnému“ včelaři připoštěstí a s čím si neví rady. Vždy je po ruce „žolík“ varroázy! Je to sice velmi nebezpečný souputník našich včel, ale podle známého rčení: Neštěstí nechodí nikdy samo, může konstatovat, že i Vd má mnoho „kámošů“. Ruku v ruce s ním jsou to bakteriální a virová onemocnění, která dokáže s sebou přenášet a díky otevření včelího těla, tak dělá v jejich šíření opravdu „medvědí službu“. Včela tedy neumírá na to, že by ji „upír“ Vd vysál, ale spíš na infekci, kterou se při zavedení sosáčku do jejího těla, vzniká nekontrolovaná brána pro choroboplodné zárodky.

Pověry a nepodložené informace
Bohužel i v tolik konzervativním oboru lidské činnosti, jako včelaření bezesporu je, hrají i konspirační teorie a „báje“ svojí nezastupitelnou úlohu.  Najdou se stále lidé, kteří si myslí, že stačí udělat sim-sal-bim a nemusí se léčit. A když léčit, tak nejlépe bez léků. Nejsme zastánci bezhlavého používání léčiv, ale víme i to, že bez nich to prostě nejde. Chceme-li mít výsledky, je třeba u včel myslet. Stejné je to i s léčením a použitím léčiva obecně. Jeho nadužití, nebo nesprávné dávkování, chybný výklad metodiky nebo experimentování, to jsou v současnosti nejčastější chyby, kterých se rádi a vědomě dopouštějí začínající i pokročilejší včelaři, jen aby si „dokázali“, že to jde JINAK. Většinou za nimi pak nacházíme jen pomníčky, kterými se ale už tak hlasitě nechlubí, takže mnohdy na první pohled vyvolávají dojem, že všechno, co se dělá systémově, je přežitek. Dokážeme vám, že není.

Pohoda, pohodička…..
Všichni máme rádi, když si dokážeme doma vybudovat pohodu a klid domova. Ne jinak je tomu u včel. Proto je třeba průběžně sledovat jejich vývoj a včasným rozšiřováním jim dávat dostatečným prostor a komfort pro jejich práci i „bydlení“. Dopřejte jim nové úly, krásné, čisté. Nechte je stavět čisté dílo. Určitě se to podepíše na jejich zdravotním stavu i vnitřní pohodě. Dokonce i med z takového panenského díla jinak chutná, než med ze zahnívajících košilek po x-té generaci včel a letech „služby“. Je hezké, účelné a povznášející, mít vystavěny čisté souše a mnohdy letité opoužívané dílo nejen nelahodí oku, ale na své si přijdou i další smyslové orgány.

Hlad.
Jedním z nejhorších rizik, se kterými včely přichází do styku, hned po kontaktu s člověkem, je HLAD. NIKDY nenechávejte včely bez zásob. Je to elementární chyba, která se VŽDY negativně projeví. Včely veškeré svoje snažení míří na to, aby dostatečně předzásobily svoje společenstvo na zimu, nebo na dobu neúrody. Pokud zcela diletantským způsobem jim odebereme veškeré zásoby, okamžitě se tato skutečnost projeví na jejich chování. Ustane plodování, zvýší se nervozita, … . Tyto průvodní jevy ale mizí jen pomalu a návrt do normálu je pro včelstvo znamená ztrátu několika dnů. Jenže několik dnů ve snůšce, to není jen „několik dnů“. Spočítejte si, jak je dlouhý život dělnice, jak je krátké období snůšky. Celá sezóna jednoho společenstva  se vejde do tří tří a půl měsíců lidských, kalendářních. Pak už je na místě jen konstatování, že jsme zase prošvihli jeden rok.

Člověk.
Člověk, chovatel, včelař. Většinou největší problém, který si dokáže včela představit. Snažme se o to, abychom našim včelám přidělávali co nejméně starostí. Je to smutný pohled, když ustaraná včela cítí beznaděj o to větší, že jí jeji včelař nerozumí.